Paradoxy 2

10. září 2018 v 13:39 |  Prdka
Proč, když odejdu,
chci se hned vrátit?
Proč, když tě dostanu,
chci tě hned ztratit?

Proč vidím to,
co chtěla bych slýchat?
Proč necítím nic,
když chtěla bych dýchat?

Proč chtěla jsem lásku,
i když tam nebyla?
A co bych cejtila,
kdybych se zabila?

Kdybychom hráli
na kočku a myš,
byl bys pán
a já pes.

Zvláště nepraktický,
zvláštně cynický,
štěně.

Možná to dělá osobní zmatenost,
myšlenková zmatečnost,
chaotičnost a nahodilost slov,
bohužel někdo musí myslet v obrázcích.

A ty se míhají,
nejsou konstatní,
ani to není
videoklip.

Na počátku všeho
taky nebylo slovo.
Až se slovy totiž přišlo myšlení
a všechny problémy.

Sebeuvědomění a různý -ismy,
definice, poučky a další věci,
který tě sice naučí ve škole,
ale stejně se budeš chtít zabít.

Protože jsme generace plurálová,
generace Z,
která může všechno mít,
a tak nemá nic.

Kdo ti řekne,
proč neodepisuje,
nebo jak se vyvarovat
morální kocovině?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.