Mrk

28. září 2018 v 20:22 |  Mrdka
éter se drolí
rozsypal se
jak sklíčka vitráže
nemůžu dýchat a otočit se
vím, co odraz reality
mi ukáže

zasraný periferní vidění
stihlo mě vyděsit už předem
že tam stojí on
ten, co tahal za šňůrky
ten jeden

tolik slov, myšlenek a pocitů
co ti do vědomí vložit chci
i přes tu jejich zbytečnost
svěřit se ti s tím
jak jsem trávila "po tobě" noci

tebe bych ke slovu nepustila
byla bych sobcem
i když bych se snažila nebýt
vyprávěla bych ti spoustu příběhů
aj to, jak si byl skoro otcem




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.