Šeď

4. března 2018 v 11:44 |  Mrdka
Já vzdávám se tě
Nevím jak, ale tušim proč
Možná to bude z principu
Aby se neřeklo
Možná chci zbytek hrdosti
Aby se vše tak bídně nevleklo

K čemu tahání za vlasy
A suchý slzy, co jsou suchý jak my dva
Nudný snahy, kde netřeba odvahy
K čemu vůbec cokoliv mi je
Když i ten můj imaginární bůh
Se mi vysere před botu a do xichtu vyblije
(Tak co ti je?)

Vzdychání ti okysličí mozek
Někdo říkal, že je to zdraví
Ty, že pořádně vzdycháš jen jednou do měsíce
Kámo, to tě to pořád baví?
Tschüss, adieu, sayonara
Tak většinou v těhle situacích světoběžník praví

Od dob, co pravidelně piju víno
Jsem objevila doposud svou schovávanou stránku
Rysy podobající se hysteričce
I přes to, že ona raději lásku, než mariánku
Ale nikdy se nesníží úrovňově k romantičce

Už jsem přestala ventilovat křikem
Zjistala jsem, že to nepomáhá
A já stále budu patřit do sbírky jeho prken
Mně to zní zábavně, smála bych se, mít na to sílu
Jako, tu nemám, jenom v hlavě, v (něco jako) srdci ( a kéž by i v břiše) díru

Přeju si důvtip, beru aj prototyp
S ním by mi došla spousta věcí
Doufám, že i to, proč zrovna ty
( Já nevim? Jsi můj typ?)
Po dohledání informací a detailů se s tebou rozloučím
Stejně jako ty si to zvládl se mnou
Už končím, nebo se pomočím
A naši do ústavu mě vemou

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.