Zmrde

27. prosince 2017 v 22:58 |  Prdka
Mohl z toho být román.
Jestli však nebude,
alespoň si ho vysním,
na rohu postele,
uprostřed probděných nocí,
jedoucí ve vlaku,
čekající v stanici,
při proudění alkoholu v žíle,
zpocená, mrznoucí,
na cizí peřině a v cizí náruči,
jen ne v té tvojí.

Nejspíše srdce se bojí.
Jestli to vůbec orgán může dokázat.
Přitom ty neznáš mě
a já neznám tebe.
Pomyslná prohra bolí,
a tak ho vytvořím,
román jak od Dostojevského,
tlustý, se spletitou zápletkou.
Zapletu naše životy do slastných peripetií,
kde si povídáme očima,
kde nohy se o sebe v zimě třou,
kde víčka přivíráš jen nerad,
kde tepe nejen radiátor,
ale i proudy krve,
když se v tichu ateliéru zastydíš nad vlastním bláznovstvím.

Tohle všechno napíšu.
Jediná zrada
je náhoda,
která nás dohromady
...
dá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rainorchid | Web | 31. prosince 2017 v 15:00 | Reagovat

Ten koniec mi vyčaroval na tvári úsmev 😃 pekná báseň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.