Citově vyprahlá

9. listopadu 2017 v 18:08 |  Prdka
Na poušti bez citů
pomalu umírám.
V krabici od bytů
na tebe vzpomínám.

Tebe nekonkrétně
hledám v sídlišti zas.
Chovám se nerokektně,
když zaslechnu tvůj hlas.

Okna jak oči zhasínám
deset minut po dvanáctý
V týhle situaci se ocitám
už možná od patnácti.

K ránu s výdechem dýmu,
kdy mám tě na mysli,
smějem se šprýmům
a já mluvím nesmysly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.