Óda na dýmky míru

6. dubna 2017 v 21:42 |  Prdka
Drsný odér - již přirozená vůně
line se v nezimě, v zimě.
Místo drahého parfému,
připadám si alespoň klidně.

Naposled nuceně zakašlu,
nový pakl hnedle rozbalím,
Nová krabička, nový začátek.
V mžiku si netečně zapálím.

Plíce již vyhasly,
zda-li vůbec nějaké mám.
Kouř kazí ovzduší,
stoupá ke hvězdám.

Za ucho místo kytice
cigaretu zastrčím ledabyle.
Avšak mé hnijící tělo
často neudrží ji v plné síle.

Něco okolo osmi korun
pak dolů vzduchem letí.
Stejně jako váha, plodnost,
budu moct mít ještě děti?

Přesto ta známá chuť
omráčí jazyk můj jak výbušná mina,
Blivno střídá opojení.
Hektické starosti padají zpříma.

Celý den, každý den,
myslim jen na ni,
jedinou životní lásku.
Vždycky je k mání.

Nikdy nezradí,
snad jen lidské zdraví.
Obtěžuje veškeré okolí (hlavně maminky s dětmi),
známí už ani nepozdraví.

A tak zbyla jen ona.
To, co milujeme,
nás přece i ničí.

Poslední verš chybí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moje-farby | Web | 22. dubna 2017 v 0:38 | Reagovat

Prvé 2 strofy boli trochu slabšie, ale to ostatné je naprostá bomba!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.