Mimo mě

7. prosince 2018 v 23:01 |  Mrdka
Ti, co sedí v koutě
Ti, co se tváří moudře
Jsou prázdní
A časem do pekla vezmou tě

Jejich řeči o principu rozkládajícího se světa
Rozloží spíše tebe
Pohlíží na tebe jako na dementa
Zbytek duše zebe

Podložím to podkladem
A složenými složi
Kam se dnes propadnem
Moje postavení hoří

Prstem na mě jako drátem do oka
Ví kdo, kdy, kde, proč a s kým
A mě rve moje myšlenková nahota
A co je tohle za rým?

Chtěla bych být skutečná
Existovat ve světě
Udržet tu pravdu
I po poslední větě
 

Weedman

23. listopadu 2018 v 23:18 |  Vývrtka
Styky, triky, intriky,
ruzny stavy ruzne nezmenis.
celou dobu hazela sem obkliky,
unes, kolik toho unasis.
Flirty, flitry, filtry,
seru na to, mam toho dost.
Ty brka totiz, cos balil,
rozdelila nase minulost.

Poslední

21. listopadu 2018 v 23:58 |  Prdka
Zasmála jsem se
moc hlasitě
moc dlouze.

Zasmála jsem se
s agresivním dozvukem
s falešným přízvukem.

Zasmála jsem se
přejíc si pokračování
přejíc si zapomenout

Zasmála jsem se
A tys poznal
Že uvnitř
Vlastně pláču

Není důležité proč
Netřeba se ptát
Není slov k tomu,
co mi nemůžeš dát

Tlustá čára za minulostí
A pak vymazat
Odpustit
Nevrátit se

Tak sbohem.
 


Náhody se hodí

7. listopadu 2018 v 20:30 |  Mrdka
trapné ráno po noci s trpkým vínem
jak to rozseknout
kdo je vinen
kdo přišel s otevřeným klínem

divnost příběhu do historie vstřebá se
stejně jako do kůže
nemůžu si pomoct a vzdávám se
až na středy, to čekám na růže

léčí se mi rozkousané rty
taky kocovina
v těle vrty
tramvají směr domovina

co zvláštní je
i včera tomu tak bylo
že to naše dobrodružství
ve mně něco probudilo


Zas tak moc tě nežeru

27. října 2018 v 23:26 |  Prdka
Růžová omítka zvlhla a shnila.
Zbylo jen zrcadlo.
Co se stalo,
se nestalo.

Shnil
a dočista se rozložil.
hnusný starý svět.
Z růžové je šeď.

Je to jen taková náhoda,
která mě vůbec nehlodá.

Kam dál