Hovno

16. srpna 2017 v 21:51 |  Vývrtka
A proc se minulost do pritomnosti furt vraci?
A proc nektere veci nelze zamest pod koberec?
Protoze nemam koberec?
A protoze cizi nicit nebudu.
 

Pouliční báseň

9. srpna 2017 v 23:32 |  Prdka
Zahoď navždy stud
a probuď v sobě pud.
Dej životu chuť
a probodni ten stud.

Smyslnost a smilstvo
ovládá již lidstvo.
Nač se tedy bát
otěže odpoutat?

Vykřičené domy
a manželské zlomy.
Orgasmické chóry
a lascivní fóry.

Báje - poezie - hříčky
vrcholí do neúnosné příčky.
Plujeme svoji po posteli:
"Dokud nás ráno nerozdělí."

Vykraď rajský srub.
Sloupni starý strup.
Utrhni ten chlup.
A ukaž mi svůj pud.

Primitivní sračka

29. července 2017 v 4:59 |  Mrdka
Přestaň mě ignorovat a začni mě milovat
Z různých úhlů
Různými styly
S různými lidmi
S hrůznými následky
Přestaň mě ignorovat a začni mě milovat
Kdykoliv, kdy tě to napadne
Z různých úhlů
Během tlumeného osvětlení
S hrdostí i s ponížením
S dominantní submasivitou
Tak už s tím přestaň
A miluj
Hned
 


Cit

22. července 2017 v 2:02 |  Prdka
Tak málo je citu.
A tak málo je cítit
záškuby v kmitu.
Nervy vznítit.

Moc citlivé vjemy.
Trhat je jak nit.
Proč já musím vnímat
každý hloupý cit?

Zapleteny v síť.
Lidé, emoce, věci.
Aspoň krátký cit
postrádají přeci.

Drásající je pocit
pohledem tmou.
Chtějí se zmocnit
necitlivou hrou.

Většiny cit
je nedostačující.
Tak málo je citu...
Prokletí nebo dar?

Užírání

22. června 2017 v 11:26 |  Prdka
Tak moc přímé světlo
propálilo naše hrudě,
že žádné zlo nedovolilo
chovat se egoisticky, hrdě, tvrdě.

Srdce čistě čistá,
pravdomluvná víra,
přesto se škraloub v hrnku,
přesto se rána otevírá.

Koloběh milostného života
je perpetum mobile.
Jeden cítí moc, druhy ji ctí.
Obě několikatery oči v noci bdí.

V hlavě krmí jinou lásku,
jiného fantoma,
jiného démona,
jiný přízrak,
jiné postavy,
stejný příběh.

Kam dál